Samota a co potom?

13. července 2007 v 12:26 |  Moje Básničky
Jsem teď na všechno sama.
Když jsem plakala,přišla za mnou máma.
Ale teď už jsem bez nikoho.
Přežívám jen pro toho,
kdo si to zaslouží.
Je divné,
zasloužit si můj život?
Něco matné,
něco co mi kdosi dal náhodou?
Je mi jedno co si kdo myslí
o mých náladách.
Já mám v mysli,
že jsem v představách
o tobě.
K tomu mi něco chybí.
Ta krutá realita.
Ke splnění snu dělám pořád chyby.
To je moje odplata,
za to co jsem kdysi komusi způsobila.
Jenže co to bylo?
CO můj šťastný život za krutý vyměnilo?
Trpké slzy mi stékají po tváři.
Kéž bych uviděla tu záři,
jenž ti přinese věčný klid.
Tam všechen lid
zajásá.
A budou křičet
"Jsme konečně šťastni!
Navždy..."
Jim někdo řekl "Zhasni!"
Oni to udělali
a teď štěstím překypují.
Pořád! si života vážili,
jenže ti druzí jejich životy zahazují.
Tak proto...
Úplně to před sebou vidím,
jako bych byla s nimi.
Ale pak si uvědomím,
že já vlastně pořád žiju v realitě.
V realitě,
která někdy těžko promění sen v sebe...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama