Sen?Ne!Realita!

13. července 2007 v 12:27 |  Moje Básničky
Stojíme v dešti
a děláme jako by se nic nedělo.
Neutečeme před mocnou záští,
přesto štěstí nás zastihlo.
Byl jsi jediný kluk,
co se mi tenkrát zalíbil.
Nerozvázal si žádnej suk,
ale pro mě si byl dokonalý.
Kamarádi tě všude tahali
a já neměla možnost vyznat ti své city.
Už dopředu na tebe mávali.
Já nikdy neměla prostor..
Mrzelo mě to.
Trápilo srdce.
Ale co jsem měla dělat?
Měla jsem vzato,
že bude i více.
Bude si někdo ubohé školačky jako mě všímat?
Jestli ano,budeš mezi něma?
Pak životem dlouhá pomlka.
A já už myslela,že mezi námi dvěma,
už doopravdy vůbec nic není.
Najednou nastává zvláštní dění.
Přibližuješ se.
Jdeš blíž.
Jsem zmatená.
Vypadám dobře?
Na kontrolu je pozdě.
Bereš mé ruky do svých
a...
začíná pršet....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama